Jak to všechno začalo…. Já rodič

Když se s někým dostanu na téma waldorfská škola, tak se fakt ráda vytahuju, že jsme byli ti první, kteří založili Sdružení přátel waldorfské školy (ve zkratce SPWŠ).
Začalo to tak, že moje dcera Anička (tehdy chodila do 2. třídy, dnes jí je 25 let), měla jet o prázdninách na tábor s paní učitelkou Hanou Lamačovou. Mám ráda děti, nabídla jsem se, že pomohu. Jela jsem jako vedoucí. Tábor mne přímo ohromil přístupem paní učitelky k dětem. Pamatuji na ten večer, kdy mi vysvětlovala, že nedílnou součástí waldorfské školy jsou rodiče. Společenství rodičů, kteří jsou postaveni na roveň učitelů a dětí, jsou respektováni jako kolegové učitelů a především jsou zástupci svých dětí. Po dalších 17 let jsem byla organizátorkou letních táborů pro skvělé waldorfské děti. Děkuju tímto jednomu krásnému letnímu večeru u ohýnku!
Hned v září jsem si zjistila termíny prvních rodičovských schůzek (tenkrát byly na škole jen 4 třídy a třídní schůzky se konaly měsíčně). Navštívila jsem je postupně všechny a řekla rodičům o své představě. Reakce rodičů byly pro mne nepovzbudivé. Vysmáli se mi. V podstatě při fungující škole to pokládali za zbytečné a absolutně nepotřebné. Nikdo neměl potřebu se sdružovat a na činnosti školy se spolupodílet. Teprve potom jsem zašla za tehdejším ředitelem Karlem Škopkem a jemu se slzami v očích vylíčila svoje snažení. Setkala jsem se s velkým pochopením a potom už nastala změna. Začali se zapojovat rodiče. Nejvíce aktivní byli ze třídy mé dcery Aničky. Spolu jsme s Marcelou Volšičkovu a Gertou Knolovou sezvali rodiče na první - zakládající schůzku. Zde jsme se dohodli proč má sdružení vzniknout, v jaké právní formě bude existovat, s čím má škole pomáhat, co bude organizovat a emotivní otázkou pro nás bylo, jak se bude sdružení jmenovat? Naše nová organizace byla zaregistrována jako občanské sdružení na MV pod názvem Sdružení přátel waldorfské školy. Hned jsme se začali podílet na organizaci a zajištění občerstvení na vánočním a velikonočním trhu, organizovali jsme burzy oblečení, setkání s osobnostmi, výuku country tanců a také byla založena tradice country bálů. Country bál byl tenkrát zamýšlen jako masopustní, proto se konal v měsíci únoru a sloužil k neformálnímu sblížení rodičů. Pořádali ho rodiče dětí z druhé třídy.
Jako sdružení jsme chtěli být mluvčím svých dětí při chvále nebo kritice. Naše snaha byla pomáhat škole. Vzpomínám na první plány a jednání k založení lycea. Měli jsme plány na výstavbu budovy školy, byly i peníze od dárců, avšak nebyl ten správný politický čas tyto plány uskutečnit. Na toto téma se uskutečnilo mnoho oficiálních i tajných schůzek. Prostě to nešlo.
Pro mne byla práce v SPWŠ srdeční záležitost. Poznala jsem úžasné a skvělé lidi. Nejen pedagogy ze školy, ale i rodiče – osobnosti. Ti se přičinili, aby se sdružení rodičů stalo důležitou a nepřehlédnutelnou organizací. Gerta K. perfektně vyladila návrhy stanov a všechny úřední náležitosti. Marcela V. dobře a diplomaticky vedla sdružení až do ukončení školní docházky našich dětí. Já jsem vymýšlela aktivity a chodila s nápady.
Ona totiž waldorfská škola je něco jako životní styl a filozofie toho človíčka, co se se školou setká. Ještě si vybavuji slova bývalého ředitele Karla Škopka: „ nejlepší obhájce školy je ten rodič, který tu školu sám zažil na svých dětech. Je několik způsobů, jak naučit dítě číst, psát a počítat, ale tento způsob je pro dítě ten nejpříjemnější.“

Dana Jakubů